Výuka matematiky na gymnáziu výrazně ovlivňuje rozvoj abstraktního a exaktního myšlení žáků, učí je logickému usuzování a přesnému vyjadřování. Směřuje k tomu, aby žáci byli schopni aplikovat získané vědomosti a dovednosti, dovedli řešit přiměřeně obtížné úlohy problémového charakteru, uměli získávat a třídit informace, zapisovat je do tabulek a grafů a byli schopni racionálně využívat kapesní kalkulátory a další výpočetní techniku.

Žáci se učí samostatné práci s učebnicí, která má pouze doplňovat zápisy z hodin v sešitě. Většina slabších žáků považuje však učebnice za nepodstatné - zbytečné. Možná je příčina i v nepřehlednosti a složitosti některých kapitol uváděných v učebnicích, nedokončené důkazy, které mají studenty nutit k zamyšlení nad problémem. Matematické učebnice se staly neoblíbenými i tím, že jednotlivá vydání se od sebe podstatně liší a to nejen v číslování stránek, ale i v příkladech. Učitelé kritizovali opisování příkladů při tvorbě nových učebnic z učebnic starých. Dnešní problém však výuce matematiky také neprospívá. Obsah učiva matematiky se výrazně nezměnil.Středoškolská látka nepřeceňovala výuku množin, množiny používala při zápisech výsledků matematického snažení, při řešení rovnic a nerovnic, operace s množinami se využívaly přiměřeně a nenásilně i v geometrii. Množiny práci v matematice usnadňují, nekomplikují a nestaly se pro žáky a rodiče strašidlem.Učitelům je dána možnost probírat jednotlivé kapitoly v ročnících v pořadí podle svého uvážení. Není možno některou kapitolu vynechat, jak bývalo kdysi navrhováno. Lze však přizpůsobit dotaci hodin schopnostem a rychlosti žáků. Na nižším stupni gymnázia není problém učivo rozšířit, žáci pracují rychleji a samostatněji i v domácí přípravě. To je pak výhodou v dalších letech, kdy učitel navazuje na již známé učivo a nemusí začínat od triviálních úloh. Zvláště markantní je tato výhoda v planimetrii a zobrazovacích metodách. Větší pozornost je věnována zpracování dat z hlediska statistického i ekonomického, což je reakce na současné požadavky společnosti, ve které žijeme. Absolvent gymnázia by se měl umět orientovat například v problematice účetnictví a bankovnictví. Užívání výpočetní techniky především ve vyšších ročnících umožňuje urychlit složitější numerické výpočty a pracné hledání hodnot funkcí v tabulkách a získat tím prostor pro zařazení kapitol matematiky. Učitelé v zápasu s nedostatkem času řeší také problém poměru teorie matematiky s praktickými výpočty jednotlivých příkladů. Výborní studenti by byli schopni řešit příklady samostatně a učitel by se mohl zaměřit více na teorii, práce se slabšími studenty užití tohoto systému neumožňuje. Rozdíly jsou v tomto ohledu i v požadavcích jednotlivých vysokých škol.

Minulostí je období, kdy větve přírodovědné a humanitní rozdělovaly studenty podle zájmu či nezájmu o matematiku a přírodní vědy. Nezřídka jsme se setkávali s neznalostí a nechutí učit se matematiku zdůvodněnou studenty i rodiči prohlášením - "není na matematiku". Úkolem učitelů matematiky je přesvědčit veřejnost, že odmítat matematické vzdělávání se většinou nevyplácí. Studenti zjišťují při přijímacích zkouškách na vysoké školy, že spousta otázek se týká matematické logiky, operací s výroky, negací vět, důkazů a vyvracení hypotéz, a to i na školách netechnických. Dobrý právník se v praxi neobejde bez těchto znalostí, většina oborů, které používají moderní přístroje ctí matematiku a potřebuje odborníky s matematickými znalostmi.

Není nutností, aby všichni studenti maturovali na gymnáziu z matematiky, stačí, aby zodpovědně prošli výukou matematiky a vybrali si později ty kapitoly, které budou mít vztah k jejich povolání.

Nižší hodinová dotace povinné výuky matematiky (v posledních dvou ročnících 3 hodiny týdně) je vynahrazena zájemcům dvouletým volitelným předmětem seminářem a cvičením z matematiky. Studenti, kteří se připravují k maturitní zkoušce nebo k přijímacím zkouškám na vysoké školy z matematiky tak mají možnost ve dvouhodinovém předmětu rozvíjet svůj matematický talent. V hodinách semináře si doplňují znalosti, rozšiřují učivo z hodin matematiky, řeší složitější úlohy.

V nižších ročnících osmiletého gymnázia klademe důraz na úpravu sešitů, grafický projev, přesné matematické zápisy. Tyto návyky pak studenti zhodnotí i v ostatních předmětech. K výuce matematiky přistupují s hravostí, která je jejich věku vlastní, učí se ukázněnosti, kolektivnímu řešení problémů. Nejlepší z nich pak soutěží nejen mezi sebou v rámci třídy, ale dosahují pravidelně velmi dobrých výsledků i v matematických olympiádách. Věnují svůj volný čas k dosažení předních umístění v rámci okresu i kraje.Jejich příklad pak inspiruje i ostatní spolužáky. Měli bychom radost, kdyby totéž bylo možno konstatovat i ve třídách čtyřletého gymnázia a na vyšším stupni gymnázia osmiletého. Pokud by učitel získal zájemce pro řešení matematické olympiády v okruhu starších studentů, odradí je obtížnost příkladů, se kterou si sami neporadí. Krajský výbor matematické olympiády připravuje pro řešitele semináře. Probíhají v Brně, v odpoledních hodinách. Problémem je čas, doprava a pozdní návrat domů. Přesto se najde několik studentů, kteří se snaží samostudiem vynahradit semináře, vyřeší školní kolo na potřebný počet bodů a zastupují školu v krajské soutěži. Účast jim nepřinese umístění na předních pozicích, ale získají zkušenost při řešení složitých matematických problémů.

Zájem studentů o matematiku v poslední době vzrostl, narůstá i počet maturantů z matematiky. Pro toho, kdo dovede logicky uvažovat a umí hledat souvislosti mezi matematickými pojmy je snazší matematika, než učení se nazpaměť kvanta faktů v jiných předmětech. Volbu studentů ovlivňuje i perspektiva umístění po absolvování vysokých škol technických směrů.

RNDr. Miloslav Machálek