Gymnázium Bučovice

Přeskočit na obsah

Muzeum latinsky pojmenovaných šíleností a knihy návštěv

Vydáno dne 04. 06. 2015 (1564 přečtení)

    Moji podlí spolužáci v pondělí minulého týdne zjistili, že potřebují, aby někdo napsal reportáž o tom, jaké to bylo v muzeu knihy, kam jsme se vydali ve čtvrtek 28.5. Souhrou totálního selhání lidskosti a projevením nedemokratické stránky demokracie jsem ten někdo tak trochu já, proto by tohle nikdo neměl číst. A proč to označuji za totální selhání lidskosti? Protože se o tom rozhodlo za mé nepřítomnosti. Kdybych byl přítomen a mohl se zúčastnit hlasování, tak bych je všechny hravě přehlasoval asi tak o tři sta procent. A nejhorší na tom celém je, že si teď všichni budou myslet, že když mě vybrali spolužáci, tak napíšu něco inteligentního, a to se pravděpodobně nestane. Teď znáte můj smutný příběh, co napsal sám život. Pokud jsem vás dojal, věřte, že to nebylo mým záměrem, pouze jsem v srdíčku cítil, že pravda musí být vyřčena. Snad jste schopni číst dál a vaše upřímné slzy vám moc nemlží zrak.


Ve čtvrtek ráno jsem vstal a zase jsem se pro jednou vydal změřit své síly s krušnými patnácti sty metry, které dělí můj hrad a vlakové nádraží. Když jsem dorazil na nádraží, zbývaly už jenom poslední minuty do odjezdu vlaku, takže jsem nezahálel a šel si koupit jízdenku. U okýnka jsem se potkal se svými spolužáky a paní profesorkou Lokajovou, která mně a spolužákovi doporučila si koupit společnou jízdenku pro dva. Protože nemám moc velké zkušenosti s ježděním vlakem, autobusem a jinými dopravními prostředky, tak jsem nechal spolužáka, aby to domluvil u paní za přepážkou, a sám jsem ho jen tak jistil z bezpečné vzdálenosti. Toho jištění potřeboval opravdu hodně. Také jsem si všiml značných mezer v jeho uvažování, protože prvně za tou paní došel a pozdravil a až pak se mě zeptal, co jako má říct. Po nekonečné diskusi, ve které jsme se všichni tvářili, jako bychom byli poprvé ve vězeňských sprchách, jsme přišli na to, že na rozdíl ode mě můj spolužák chce v Brně zůstat a nebude si kupovat lístek zpátky. V tu chvíli jsem toho měl vážně dost a chtěl jsem jít domů, jenže pak jsem si vzpomněl, že jsem za to vlastně zaplatil třicet korun, takže mně nezbývalo nic jiného, než pokračovat dál. Každý jsme si tedy koupili svůj vlastní lístek zvlášť a nasedli jsme do vlaku. Poté se spolužačce pomocí nejmodernějších super technologií (mobilem) ozvala jiná spolužačka s tím, že je v dalším vagónu a vyžaduje naši společnost. Vydali jsme se tedy na cestu do dalekých končin vlaku. Naše cesta postupovala docela dobře, dokud nám ji nezkřížil problém – dveře. Nebyly to jen tak nějaké dveře, ale dveře, které oddělovaly dva vagóny. Po dlouhém přemýšlení mě napadlo něco, co ještě nikoho přede mnou nenapadlo. Použít kliku. Najednou byla cesta volná. Usadili jsme se a čekali, dokud vlak nedorazí do Brna.
Vystoupili jsme na komfortně zařízeném hlavním nádraží města Brna, které mě na okamžik oslnilo svou čistotou. Seskupili jsme se, zjistili jsme, kdo nám chybí a jestli jsme ho vůbec potřebovali, a ponořili jsme se do hlubin Brna. Pak jsem zažil okamžiky plné chaosu a nejistoty, kdy jsem nevěděl, jaké nebezpečenství na mě číhá na dalším kroku. Naposledy jsem totiž byl v Brně, když jsem sjel z výrobního pásu v porodnici. Ještě když jsme jeli na Pálavu, ale to se nepočítá, protože jsem se moc nevzdálil od nádraží, takže jsem nic neviděl a nic nepoznal. Naštěstí jsem udržel krok se svým stádem a na Zelný trh jsem dorazil ve stejném stavu, v jakém jsem vyšel z nádraží.
Na Zelném trhu mně nějak začaly nesedět počty. Vzal jsem v úvahu všechny zkušenosti, které jsem získal za svých dlouhých šestnáct let života, a začal myslet. Všechno nasvědčovalo tomu, že je tam s námi i kvinta, ale nejsem odborník, abych to mohl říct s jistotou. Také mě na Zelňáku zaujaly zvláštní malé fontánky, které byly rozmístěny po celém prostranství. Jejich účel mně unikal, ale určitě tam nemůžou být jen tak pro nic za nic, proč by za ně jinak někdo vyhazoval peníze, že? Pak jsme se vydali na procházku po Brně, na které si spolužák vyzkoušel, že se správným vybavením a motivací je práce průvodce hračka. Viděli jsme Brněnského draka, demonstraci toho, že drakem se v dnešní době může stát úplně každý, třeba i krokodýl. Na náměstí Svobody jsme se zastavili u černého objektu, kterému lidé říkají hodiny. Já bych tomu ale tak neříkal, protože Wikipedie tvrdí, že hodiny jsou přístroj na určování času, ale ani po pár minutách intenzivního prohlížení jsem stále nevěděl, kolik vlastně je. Také jsme navštívili Petrov a radnici.
Pak už jsme se konečně dostali do muzea knihy, které bylo součástí Moravského zemského muzea. Ujal se nás nějaký pán, který vypadal, že tomu rozumí a že už v tom muzeu někdy byl. Přivítal nás a začal prezentovat. Už po pár větách nám bylo jasné, že to nebude nic moc zábavného, protože jeho hlas nebyl ani trošku tak vzrušující, jako například vytříbený melodický tenor pana profesora Zelinky. Prvně nám vysvětlil, že ty vitrínou chráněné knížky nejsou jen tak ledajaké kopie, ale kopie vyrobené pomocí nejčernější černé magie, laserových mečů, krve jednorožců a dalších udělátek, které mají několikanásobně vyšší cenu, než můj život. Poté nám vyjmenoval díla, které tam byla vystavena, a ke každému řekl tolik informací, že by bylo rychlejší a jednodušší ty knihy vyndat z vitrín a jednu po druhé je přečíst. Zrovna v okamžik, kdy jsem cítil, že každou chvíli z té nudy dostanu záchvat umírání, nám dal rozchod a možnost si ty knihy prohlédnout zblízka. Nejvíce mě zaujala kniha návštěv, protože jako jediná byla psaná jazykem, kterému rozumím. Vyčetl jsem z ní, že toto muzeum navštívila nejen spousta lidí, ale i zvířat a samostatných lidských orgánů.
Poté jsme byli vypuštěni na svobodu a dostali jsme možnost se na hodinu projít Brnem. Já jsem se samozřejmě držel davu, abych se nikde neztratil, protože to by mohlo znamenat to, že by na moje dny byla použita funkce ∑. A to by rozhodně nebylo dobře. Jinými slovy řečeno by moje dny byly sečteny. Pak jsme se znovu sešli na vlakovém nádraží a odjeli jsme tam, kam patříme. Domů.

Daniel Štark, 1. A

Související články:
Vyškovský cedník doputoval do Bučovic (28.03.2018)
Za Analfabetou Negramotnou (06.12.2017)
LISTOVÁNÍ se C.D. Paynem (23.06.2017)
Fejeton ještě jednou, tentokrát z 2.A (22.06.2017)
Fejeton podle sexty aneb Co je malé, to je milé. (20.06.2017)
Prima píše limeriky (12.05.2017)
Slavkovské memento (28.04.2017)
Sekunda tvořila limeriky (26.04.2017)
Už je tady zas....LISTOVÁNÍ (12.02.2017)
Básně anglicky? To myslíte vážně? (09.12.2016)
Jižní Morava (fakt) čte! (04.12.2016)
Kvinta mezi knihami (23.10.2016)
Výtvarka není jen kreslení... (28.01.2016)
Studenti čtou a píší noviny (24.04.2015)
Literární koutek - Příběhy jídla aneb Recepty trochu jinak (15.03.2015)
Hejlík k sežrání (18.11.2014)
Autorské čtení na gymnáziu (23.10.2014)
Příběh na jedno písmeno (psala kvarta) (22.09.2014)
Texty z jednoslabičných slov, IV. inspirována známou Werichovou pohádkou (12.05.2014)
Literární koutek - "Největší překvapení" (31.05.2011)
„Slavkovské memento“ opět s účastí našich studentů a výbornými výsledky (29.04.2011)
Literární koutek - 2012? (05.04.2011)
Literární koutek - fejeton (18.01.2011)
Literární koutek - "líčení" (24.03.2010)
Literární koutek - "Jak jsem udělala dobrý skutek" (12.01.2010)
Literární koutek - "Příběh počínající pouze písmenem p" (01.11.2009)
Literární koutek - "...host do domu, čagan do ruky." (22.10.2009)
Literární koutek - Vydařený trest (23.05.2009)
Literární koutek s humorem i zamyšlením (22.05.2009)
Studenti čtou a píší noviny 2009 - II. (04.05.2009)
Literární koutek - tercie 2009 (29.04.2009)
Studenti čtou a píší noviny 2009 (25.03.2009)
Literární koutek - "Války - neválky" II. část (17.03.2009)
Literární koutek - "Války - neválky" (17.03.2009)
Literární koutek - Zápis z palubního deníku (03.02.2009)
Literární koutek - rčení a přísloví (14.01.2009)
Studenti čtou a píší noviny (25.11.2008)
Příspěvky do novin (28.10.2008)
Dlouhá cesta - soutěž (24.10.2008)
Literární koutek aneb trocha pochmurna do svěžího jara (05.06.2008)
Vyškovský cedník 2007 (04.04.2008)
Literární koutek - "čtrnáctý únor snění čas" (12.03.2008)
Literární koutek (26.02.2008)
Literární koutek - vypravování s uměleckými prvky (31.01.2008)
Literární koutek (31.01.2008)
Mikulášská středa na bučovickém gymnáziu (06.12.2007)
Literární koutek žije (13.11.2007)
Literární koutek - Odešel básník? (15.06.2007)
Literární koutek - "Řemesla v pohádkách" (24.05.2007)
Literární koutek - "Je zimní večer" (04.05.2007)
Literární koutek - "Rovné možnosti pro všechny" (27.02.2007)
Literární koutek - S poctivostí nejdál dojdeš (18.12.2006)
Literární koutek - "Dveře" (06.12.2006)
Chvála českého jazyka a literatury (05.09.2006)
Literární koutek - "Je to tady" (30.05.2006)
Literární koutek - "Bez války a s válkou" (20.04.2006)
Literární koutek - Za oponou zapomnění (07.04.2006)
Literární koutek - Sklenička bolesti (28.03.2006)
Jak udělat pořádnou díru do světa (14.03.2006)
Povídka - literární soutěž (16.02.2006)
Literární koutek (16.12.2005)

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

Navigace

Bezdrátová škola


Gymnázium a Obchodní akademie Bučovice - ekatalog.czGymnázia - ekatalog.cz

Modernizace výuky

Mobilní verze

Gymnázium Bučovice
gymbuc.wirenode.mobi

Informační brána

Portál umožňující z jednoho místa využívat různé české a zahraniční zdroje (knihovny, katalogy, databáze, atd).

hledej

Nalézt e-časopis

Rozhraní vyhledávající volně dostupné elektronické časopisy.

Bučovicko obrazem


Hotel

Reklama



Optimalizace PageRank.cz



Škola je zapojena do projektu Masarykovy univerzity: Ambasadoři MU



Úřad práce Vyškov - portál

Zlatý certifikát společnosti Scio
Zprostředkovatel internetového připojení školy - VIVO CONNECTION
progeCAD logo
optimalizace PageRank.cz

Základní informace

Telefon
Kancelář + fax:
+420 517 383 119
Ředitel:
+420 517 384 263

Adresa:
Bučovice, Součkova 500
E-mail:
gymbuc@gymbuc.cz


Rozvrhy a suplování



Rozvrh
Suplování



Zadej vstupní kód




Jídelní lístek (OA)



Objednávka obědů

Odhlašování obědů osobně nebo telefonicky do 14 hodin den předem. Odhlašování přes internet nebo box v jídelně dva dny předem do 20 hodin.




Přijímací zkoušky Cermat
ukázkové úlohy (5. / 9. třída)


Knihovna gymnázia


DNES SI PŘIPOMÍNÁME
Mezinárodní den bílé hole
Světový den žen žijících na venkově

Aktuality

Databáze neobsahuje žádnou novinku.

Dvojník budovy

I budovy mohou mít své dvojníky

Kalendář

<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31     

Citáty slavných

Předpověď počasí

Počasí


Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS.

šablonu vytvořili: Jan Koudelka, Radek Drozd