O pravdivosti těchto notoricky známých slov jsem se přesvědčil v rámci třídenní exkurze maturantů bučovického gymnázia do hlavního města, která se tradičně koná začátkem září.
Naše pouť místem, kde na člověka historie dýchá na každém kroku, započala krátce po pondělním poledni návštěvou Poslanecké sněmovny. Odtud se naše další kroky ubíraly směrem k Pražskému hradu, a to nikudy jinudy než překrásnou Nerudovou ulicí, na níž se, mimo jiné, nachází dům U Dvou slunců s pamětní deskou Jana Nerudy. Dominantou hradního komplexu je pak majestátní svatovítská katedrála, která svou monumentálností ohromuje turisty z celého světa. Po vstupu do ní jsem byl okouzlen především velkoplošnými vitrážemi, jež hrály všemi barvami. K odpočinku následně posloužila návštěva Královské zahrady, kde se nachází Letohrádek královny Anny, Belveder, nebo Zpívající fontána. Celý den jsme zakončili v romantickém duchu návštěvou Petřína s jeho rozhlednou a procházkou po večerním Karlově mostě.

Po dvou prvních školních dnech jsem se vypravili lépe poznat na Haluzickou hájenku. Vyjeli jsme ráno v 9. Půlka třídy jela už ze Slavkova a my jsme se k nim připojili v Bučovicích. Samozřejmě jsme nemohli vyrazit jen tak sami, a proto s námi jel náš třídní profesor pan Zelinka a paní profesorka Lokajová. Půlku cesty jsme absolvovali "vlakem", tedy náhradní autobusovou dopravou, a v Nesovicích jsme nasedli na vlak a vystoupili jsme v Jestřabicích, odkud jsme šli asi 2 kilometry pěšky. Na hájence jsme se ubytovali do pokojů v budově. Hned po ubytování jsme se sešli u ohniště a začli se seznamovat. Naším úkolem bylo beze slov se poskládat do řady podle data narození od ledna do prosince. Až na pár výjimek se nám to povedlo. A abychom se o sobě něco navzájem dozvěděli, tak jsme ve dvojicích představovali jeden druhého. Před obědem jsme se však ještě různě v kruhu chytli a pak se museli rozmotat. A nakonec jsme podstoupily zkoušku důvěry. Šlo o to, že jeden vždy musel proběhnout zástupem, kde měli ostatní ruce před sebou a těsně před námi je museli zvednout. Naštěstí to všichni udělali. Teda až na Matěje, který se nechtěl zapojit do ničeho. Následoval oběd - kuře na paprice a pro vegetariány těstoviny zapečené se špenátem. Tak a teď víme, že máme ve třídě dva vegetariány.

    24. 4. 2015 V.+ 2.A

Na tento výlet se všichni těšili, proč také ne, představa dne stráveného jinde než ve školní lavici a při jiné činnosti než je psaní testů, byla pro nás vcelku lákavá.
Když jsme ráno usedli do dálkového autobusu s pohodlnými sedadly a dokonce i s bezpečnostními pásy, bláhově jsme si mysleli, že dále už nás čeká jen pohodový den, kdy si (pokud budeme duchem přítomni) užijeme výlet k vodě. Ještě než jsme si rozbalili svačinu, dostali studenti 2.A od pana profesora Růžičky otázky, papírky a propisky, což snížilo vyhlídky na „bezstarostnou jízdu“ . Profesor Růžička byl připraven na všechno. Po radostném prohlášení studentů kvinty: „Ještě že máme ve vedení profesorku Gálovou!“ dostali papírky, otázky a propisky i oni.

        F O T O G A L E R I E
    Jako každý rok i letos se maturanti vydali do hlavního města bývalého mocnářství. Jednodenní exkurze po památkách Vídně se uskutečnila 24. dubna, tedy takřka „ v předvečer“ maturitních písemek. Pro studenty oktávy a 4. A to byl vlastně jejich poslední společný výlet. Pak už jen večírky, oslavy, učení...vlastně obráceně!
Rakouská metropole na Dunaji je skutečně krásná a magická. Viděli jsme snad všechny turisticky atraktivní objekty –sídlo prezidenta a vlády Hofburg, parlament v neoklasicistním stylu, radnici v novogotice, Burgtheater v novorenesanci, stejně tak slavnou operu, gotický Stephansdom, barokní kostel Karla Boromejského, moderní dům excentrického architekta Hundertwassera, v pozdním odpoledni Schönbrunn a jiné pamětihodnosti. Kromě toho jsme slyšeli spoustu zajímavostí z historie a zeměpisu a mohli jsme ochutnat vídeňskou kávu nebo jinou lahůdku, podle nálady a peněženky. Skalní fanoušci hamburgerů pana McDonalda taky nepřišli zkrátka.

Dne 28. dubna se naše třída, letos už kvinta, vydala na poznávací výlet do CHKO Pálava. Meteorologové nám naše vyhlídky na dobré počasí pro jistotu vzali už několik dnů předem. A tak jsme byli přinuceni si zabalit náhradní boty i oblečení, a bylo veliké štěstí, že jsme to nakonec udělali.
Ráno jsme se vydali v z Bučovic v devět hodin vlakem do Brna, kde jsme dostali dvacetiminutový rozchod, za který si někteří z nás stihli zajít i do knihkupectví a koupit si pizzu, a pak nás čekal vlak na cestu dál. Po několika přestupech jsme se nakonec dostali autobusem až do Dolních Věstonic a paní profesorky nás zavedly do místní školy. Tam na nás čekalo ubytování a oběd. Dostali jsme sekanou s bramborovou kaší a okurkou. Jak se nakonec ukázalo, okurek byl nejlepší.

Tentokrát trochu větrná a zamračená.
Z Bučovic jsme vyjížděli plni obav z nadcházejících dnů, protože na cestu nám nejen pršelo, ale i sněžilo. Pevně jsme věřili, že v Paříži to bude jiné.

Naše přání se částečně vyplnilo. Ve Francii bylo o několik °C více než v Česku a naštěstí nepršelo. Tedy ne v době, kdy jsme poznávali toto krásné romantické město. Déšť během návštěvy Louvru či obchodního centra v moderní čtvrti La Défense nám nevadil.

Horší to bylo ve frontě na Eiffelovku, kde jsme stáli určitě přes hodinu. Fičel studený vítr a Eiffelka měla otevřené jen dva vstupy, protože Francouzi si prý myslí, že každý turista si musí návštěvu věže zasloužit. Ale ten pohled na celou Paříž stál určitě za to.

    O velikonočních prázdninách (!) v pátek 3. dubna vyjela skupina studentů naší školy na výlet do Vídně. Cílem byla Španělská dvorní jízdárna, kde jsme mohli zhlédnout program „Dopolední práce s lipicány“. Krásní ušlechtilí koně trénují na hudbu Strausse a Mozarta speciální kroky, které pak předvádějí několikrát do měsíce ve slavnostních galapředstaveních. Lipicáni jsou něco jako „rodinné stříbro“ a podle toho je s nimi nakládáno. Měli jsme dojem, že každý má nejen svého jezdce, ale i „komorníka“. V jízdárně platí zákaz fotografování, aby se koně nerozptylovali.

        F O T O G A L E R I E
   Když se řekne mikroskop, každý si představí laboratorní cvičení z biologie a hodiny strávené pozorováním preparátů v mikroskopu. Kdo z vás ale slyšel o bioskopu? Bioskop je projekt Masarykovy univerzity v Brně, který přiblíží žákům základních a středních škol vědeckou práci v laboratoři biologie. Nejedná se však o žádnou exkurzi, ve které by vás lektoři jen provedli laboratoří, ale musíte se aktivně zapojit při řešení nejrůznějších biologických úkolů. Naši žáci se zájmem o budoucí studium biologie si vybrali téma nekonečný příběh buňky. V laboratoři univerzitního kampusu si pak vyzkoušeli přesné metody laboratorní práce. Jak pipetovat přesné množství roztoku? Jaké koncentrace barviv při mikroskopování použít? Co se stane s buňkou kvasinky při změně teploty? Jak probíhá dělení buňky? Jakými fázemi buňka při dělení prochází? Kde se v buňce nachází DNA? Na některé z těchto otázek narazili žáci již při úvodní prezentaci v laboratoři. Během kurzu, který trval asi dvě a půl hodiny pracovali na přípravě preparátů a vyplnění protokolů. Našim žákům se kurz líbil a uvítali by více takových mimoškolních aktivit.

Jan Zelinka

V neděli 7. 12. se vypravilo dvacet studentů s pedagogickým doprovodem na zájezd do adventního Znojma a blízkého rakouského Retzu. Dopravu a šikovného pana průvodce nám zajistila cestovní kancelář Kamibus.
Vánoční trh ve Znojmě byl sice chudý co do počtu stánků a možností nakoupit vánoční dárky, ale zásluhou pana průvodce jsme mohli poznat zblízka slavné znojemnské památky: rotundu, krásné kostely, radniční věž, významné domy. Nad punčem ( samozřejmě bez alkoholu) jsme se zahřáli a těšili se na zážitek s čerty.

        F O T O G A L E R I E
    Úterý 4. listopadu patřilo exkurzi po stopách UNESCA do Třebíče a Kralic nad Oslavou. Jeli jsme s panem profesorem Stavělíkem a paní profesorkou Handrlovou, která vše zařídila. Dálnice nás malým zdržením moc nepřekvapila. Zato s úsměvem na tváři nás přivítala paní průvodkyně v bazilice sv. Prokopa. Zaujaly nás všechny zajímavosti, šikmé stěny, harmonicky snoubené umělecké směry, krypta i bylinky na zahrádce u baziliky. Poté jsme se vydali pěšky do židovské čtvrti a navštívili synagogu a přilehlý židovský domeček. Rozdělili jsme se na dvě skupiny po třídách. Seznámili nás s židovskou kulturou, zvyky, stylem života a asi nejvíce všechny zaujala klasická domácnost před druhou světovou válkou, ve které jsme viděli , jak žili a jak malé měli postele a nízké stropy. Chuť jsme dostali i na velice lákavé cukroví, ale byly to makety. Takže jsme obrželi recept na tzv. Hamanovy uši, které si doma můžeme vyzkoušet.

    Věděli jste, že ráno po probuzení jsme o jeden centimetr větší než večer? Nejtvrdší kost v lidském těle je čelist? A pokud by se všechny svaly v lidském těle zapojily na maximum do jediného pohybu, uzvedly by víc než deset tun? My už to víme! A to díky výstavě Bodies Revealed v Brně, kam jsme 7.11. vyrazili. Jednalo se o největší výstavu lidských těl a všeho s nimi spojených, ve střední Evropě. Všichni, včetně našeho pedagogického doprovodu, jsme byli doslova ohromeni krásou a dokonalostí našeho těla. Navíc tato výstava posloužila jako vynikající doplnění učiva, které jsme právě probírali. Na výstavě jsou k vidění např. nejmenší kůstky v našem těle, excelentně preparované svalstvo nebo dokonce bohatě větvený cévní systém. Ovšem nejvíce nás zaujaly části lidského těla, které byly poničeny špatným životním stylem (např. černé plíce kuřáka nebo ztvrdlá játra alkoholiků), takže to splnilo i výchovné účely. Pokud tedy máte volnou chvíli a nevíte co s ní, tak určitě neváhejte!

Jakub Kaura 3. A

    Úřad práce ve Vyškově aneb Barevná byrokracie byl první institucí naší návštěvy okresního města. Pozitivně naladěný, neformálně oblečený úředník s barevným lookem, který toho ví o našich absolventech a jejich pracovních pozicích možná více než my studenti, si doplnil koláž znalostí též námi – krátké představení prozradilo o nás základní fakta ( jméno a přijímení, zaměstnání našich rodičů, naše koníčky a naše zaměření po absolvování). Na druhou stranu jsme si mohli i my udělat obrázek nejen o úřadě, sociálních dávkách, nezaměstnanosti, ale i o krádeži auta našeho „průvodce“ a jeho osmi měsíční zkušeností s nezaměstnaností.
Posezení jsme zakončili třiceti dvou minutovým filmem o pracovních pohovorech, do něhož se zpoza pultu vlodily komentáře typu : „ Chyba! Špatně.“ - Člověk si připadal jako doma před TV obrazovkou.

        F O T O G A L E R I E
   „Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929–1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, jejako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO,“nesl se výklad o německém architektovi a rodině Tugendhatových venkovními prostorami vily Tugendhat k uším třídy oktávy.
Ráno jsme se totiž vypravili na výlet do Brna. Vlak měl podle jízdního řádu přijet do Bučovic v 6:58. Ovšem v 6:58 byl ještě neznámo kde. S menším zpožděním jsme tedy přijeli do hlavního města Moravy a po příkrých nekonečných schodech Schodové ulice jsme vystoupali až k očekávané vile Tugendhat.
Už tam na nás čekala. Více než osmdesátiletá, velmi zachovalá stařenka. To ovšem mluvím o vile, paní průvodkyně byla pochopitelně mnohem mladší, ale na první dojem také velmi sympatická.
Při prohlídce jsme zjistili, že z budovy doslova čiší luxus a nejeden z nás by se do ní rád nastěhoval (ovšem i s příslušným služebnictvem). Velké prostory, desítky vestavěných šatních skříní, spousty místností s lecjakými „vychytávkami“ a moderním vybavením. Místo jako stvořené pro vášnivé hráče hry na schovávanou. Tam bychom se mohli hledat hodiny a hodiny...

Návštěva kroměřížského zámku,samotného města a Květné zahrady byla tak krásná, že za sebe raději necháme mluvit fotky....
Třídy VII. a 3.A.