Adaptační kurz 2015

Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 11. 09. 2015

Po dvou prvních školních dnech jsem se vypravili lépe poznat na Haluzickou hájenku. Vyjeli jsme ráno v 9. Půlka třídy jela už ze Slavkova a my jsme se k nim připojili v Bučovicích. Samozřejmě jsme nemohli vyrazit jen tak sami, a proto s námi jel náš třídní profesor pan Zelinka a paní profesorka Lokajová. Půlku cesty jsme absolvovali "vlakem", tedy náhradní autobusovou dopravou, a v Nesovicích jsme nasedli na vlak a vystoupili jsme v Jestřabicích, odkud jsme šli asi 2 kilometry pěšky. Na hájence jsme se ubytovali do pokojů v budově. Hned po ubytování jsme se sešli u ohniště a začli se seznamovat. Naším úkolem bylo beze slov se poskládat do řady podle data narození od ledna do prosince. Až na pár výjimek se nám to povedlo. A abychom se o sobě něco navzájem dozvěděli, tak jsme ve dvojicích představovali jeden druhého. Před obědem jsme se však ještě různě v kruhu chytli a pak se museli rozmotat. A nakonec jsme podstoupily zkoušku důvěry. Šlo o to, že jeden vždy musel proběhnout zástupem, kde měli ostatní ruce před sebou a těsně před námi je museli zvednout. Naštěstí to všichni udělali. Teda až na Matěje, který se nechtěl zapojit do ničeho. Následoval oběd - kuře na paprice a pro vegetariány těstoviny zapečené se špenátem. Tak a teď víme, že máme ve třídě dva vegetariány.

Fotogalerie


Po obědě jsme si mohli odpočinout. Kluci hráli fotbal. Všem krátký odpočinek stačil, a proto jsme mohli hrát další hru. Respektive soutěž. Udělali jsme týmy po čtyřech a luštili jsme zprávu. Zpráva nás navedla na trasu po které bylo rozmístěno 5 otázek. Každá otázka tvořila písmeno z tajenky. Vyšlo slovo "VLEKČ" a nikdo z nás netušil že ty písmenka nejdou po pořádku. Po chvilce přemýšlení jsme zjistili, že je to Vlček, náš ředitel školy. A teď jsme hráli hry, které jsme si měli ve dvojicích připravit. Hry jsme hráli až do večeře. Na večeři jsme dostali čočku. Po večeři jsme chystali dřevo na táborák. Myslím, že nikdo netušil, že se u toho někdo z nás může zranit. Ale jo, stane se, Kuba se sekl do nohy. Dřevo jsme nachystali, ale k ohni jsme nejdřív pustili jinou školu, která s námi areál sdílela, protože nás večer čekala noční stezka odvahy. Tak jsme si u ohně opíkali, postupně odcházeli do lesa za úplné tmy bez baterek a šli jen po svíčkách. Pak už bylo pozdě, a tak jsme šli spát.
Ráno jsme vstali, nasnídali jsme se a využili jsme dopoledne k dalším hrám. Něco jsme si připravili my a jednu hru jsme hráli, co nám dali pan profesor s paní profesorkou. Pak nás paní profesorka Lokajová učila country tance, což nikdo z nás asi nečekal. Ale byla to sranda. K obědu jsme měli přírodní vepřový plátek s kaší. Před obědem jsme si ještě uklidili pokoje. No a po obědě jsme jeli domů.

Eva Kubečková, Gabriela Malenovská