Bosonožka v Josefovském údolí

   „Letos se nepojede na cyklák z důvodu povodní!“ zaznělo v naší třídě a my, celí pohoršení, jsme tomu nemohli uvěřit. A tak jsme si zase schovali kola, vybalili zavazadla plná cyklistického oblečení a různého vybavení a čekali, co se bude dít dál…Naši milí profesoři ale samozřejmě nelenili a vymysleli náhradní plán na čtyři dny. Čekala nás dějepisná exkurze, přírodovědná vycházka a především sportovní vyžití, na které jsme se těšili opravdu všichni!
Mezi můj nejzajímavější a opravdu napínavý výlet měla patřit návštěva Adamova... A tak jsme ve středu 12.6.2013 zahájili den plný zábavy. Sraz byl v 07:15hod. v Bučovicích na vlakovém nádraží, směr Brno a plán zněl: procházka Josefovským údolím přes Alexandrovu rozhlednu zpět do Adamova.
Jelikož bylo po dlouhé době krásné a slunečné počasí, byla jsem natěšená a nemohla se dočkat. Moje nadšení ale netrvalo dlouho. Už po nástupu do vlaku, kde jsem se pohodlně usadila vedle své kamarádky a rozhlédla se po svých spolužácích, jsem zjistila, že všichni včetně profesorů jsou sportovně oblečení a hlavně- mají pevnou obuv, litry vody na uhašení pořádné žízně a snad všechny druhy repelentů.


Když někteří jedinci viděli mé sandálky na lehkou chůzi, rozpuštěné vlající vlasy a malou kabelku přes rameno, zděsili se stejně jako já. Když jsem se zeptala, co to má znamenat, ostatní jen prohodili, jestli jsem si vědoma toho, že dnešní „procházka“ má být 15km dlouhá. Můj úsměv zmizel a já si ze všeho nejvíc přála vrátit se domů.
Nakonec to ale nebylo tak zlé, jak to vypadalo. Ano, v lese jsme zdolali pár úzkých, kamenitých cest nasáklých spoustou vody, sem tam nějakou tu bažinu, přeskok přes spadlé kmeny stromů a neustálý pocit hmyzu usedajícího na tělo, ale i přesto, jak by řekl pan profesor Stavělík: „No není to nádhera?“ Nádhera to opravdu byla, a jaká! Někteří si to užívali více, někteří zase méně. A kolik jsem si toho po cestě vyslechla! Tak třeba Míša a její stálé pády do bláta, Barča a její nevolnost po včerejší vydatné večeři, Denča a její stálé uštěpačné poznámky nebo třeba Kamča a její velká svačina. Co jsem si tedy z tohoto výletu odnesla ? Boty plné hlíny, špinavé nohy, ale také vzpomínku z gymplu, na kterou snad nikdy nezapomenu… A moje rada pro všechny (budoucí) gympláky? Přibalte si s sebou pevné boty i tehdy, kdybyste měli v plánu jet se školou třeba k moři.

Gabriela Mikesková, 3.A