Proč nám udává tempo nejlepší vytrvalec na škole a horolezkyně??

     
   F O T O G A L E R I E

    ad zápis dívek z 2.A
Velký šéf expedice (prof. Zelinka) zmerčil v kalendáři úchvatné datum 28. a 29. dubna a my jej se sklopenýma ušima následovali pozorovat krásy Jižní Moravy a hopkat od kytičky k broučkovi. Nebyli bychom 2.A, kdybychom na místo určení dorazili bez komplikací.

Naše strastilplné putování se započalo již v Bučovicích koupí špatných jízdenek. Přesto se nám naše nižší investice vyplatila – přítomnost černých pasažerů nikdo neodhalil. Naši neomylní profesoři prokázali svou neohroženost, když při výstupu do kolejiště pohlédli tváří v tvář přijíždějícímu rychlíku. Cesta autobusem proběhla jakýmsi zvláštním řízením osudu bez problémů.
Po omrknutí náhradního domova jsme vyrazili na oběd. Známé pravidlo praví – školní jídelna je zabiják... ale přežili jsme. (2.A je nezdolná!!!)
S plnými bžušky jsme vyrazili na procházku biologickým tempem. Prvním odpadlíkem se zdál být prof. Zelinka, ale ukázalo se, že leží jen kvůli svému zaujetí jihomoravskou flórou. Mírnit jsme jej museli víckrát. Vědomostmi jsme úplně tekli, přesto velký šéf trval na tom, že budeme stavět co 20 cm, abychom se nešidili, rozdal vybraným expertům ampulky a statečně nám šel příkladem při lovení broučků. Do obávaných lahviček jsme chytili snad všechno, kromě skokana (utekl), divočáka (nenašli jsme ho, ale snaha byla) a sporného brouka – buď byl sebevrah, nebo nevinná a ubohá oběť našeho biologa. Každopádně otisk podrážky na jeho krovkách příliš patrný nebyl. Po zkouknutí zříceniny z doby dávno minulé (Děvín) jsme se vrátili.
Po večeři z vlastních zásob se někteří vydali hledat krásy vesnice. Po oficiální večerce - ,,dudlíček a spát“ (Jak jinak?!). Ráno jsme se vydatně posilnili, vyvrátili hlavy vzhůru a tam, zahalený v oblacích, čněl náš cíl. Po jeho dosažení jsme triumfálně dorazili do Mikulova, kde jsem zalezli do jeskyní Na Turoldu – něco úchvatného pro naše puberťáky. Když jsme vylezli, museli jsme konstatovat zdrcující skutečnost – 2.A byla zdolána...
Prohráli jsme bitvu, nikoli válku – dvacet kilometrů, tomu my se smějem!! Hlasitě!! Úmornou cestu vlaky jsme taky zvládli a s vidinou vlastní postele dorazili domů.
2.A