Mikulášská středa na bučovickém gymnáziu
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Literární koutek, Vydáno dne: 06. 12. 2007
Letošní tradiční mikulášské nadělování na Gymnáziu Bučovice přineslo jednu pozitivní změnu - studenti septimy vyhlásili soutěž pro své spolužáky z nižšího stupně na téma:celý je ohnutý, hlava se mu třese.
Paní profesorka Kostrbová přečetla asi 60 pokusů o básničky, příběhy, zamyšlení či vtipné komentáře a předložila mikulášsko-andělsko-čertovské společnosti několik nejzdařilejších prací, které byly po zásluze odměněny. Tři vítězné spisovatelské skvosty vám nabízíme.
MIKULÁŠSKÁ 2007
Svátek sv.Mikuláše má rád snad každý,nejen děti.Já ještě o něco více.Ono totiž je hezké dostat mikulášskou nadílku,ale já k ní dostávám i hezkých pár dárků navíc.Proč?Důvodem je svátek Dany 11.prosince,který tradičně slavíme již na Mikuláše,když se sejde celá rodina.Takže zatímco dostává ,normální‘ dítko nadílku,já nadílku2 (na druhou). Kdo by nebyl potěšen!
Mám pocit,že dřív to měly děti lepší.Ze zasněžených obrázků Josefa Lady přímo dýchá tehdejší atmosféra.Do školy se v našem věku už snad ani nemuselo,žádné zdržování s učením a slohovým cvičením.Prostě napadl sníh a hurá s kocourkem Mikešem klouzat se na Jedličkovu louži.To bych tak chtěla zažít……
,,Lucko,Lucko!‘‘ s vytřeštěnýma zrakem volám na Lukášovou,jen co vystrčím nos z autobusu.
,,V Letonicích vůbec nesněžilo,jak to,že jsou Bučovice pod sněhovou peřinou?‘‘
Nečekané překvapení,jako bychom překonaly cestu do severních krajin.Prošlapaly jsme si cestu ke škole.Lucka jen vzdychla:
,,Ještě smečka divokých vlků a připadám si vážně jak na Sibiři.‘‘
,,A Vlček by ti nestačil?‘‘ozvalo se za námi.To jen Adamík(vtipný jako vždycky),šel v našich stopách a viděl pana ředitele dřív než my.
,,Co se stalo, pane řediteli?‘‘ptám se.,, Snad se profesor Vlach nepokoušel v laborkách vyrobit umělý sníh?‘‘
,,Ale kdepak,po ránu tudy prošla Vintrová a byla rázem zima jako v Rusku.Takovou šanci si nesmíme nechat ujít.Postavíme geniální kluziště.‘‘
,,Maruško!‘‘volá pan ředitel na naši oblíbenou matikářku.,,Poskládej si v hlavě vzorečky a od teorie přejdeme k praxi.Bleskově potřebuji spočítat obvod a obsah našeho parčíku.‘‘
Seriózní paní profesorka jde pár metrů za námi.Tedy spíše klouže,ještě párkrát spadne a bude z ní sněhulák.
,,Promiň,ale při cestě sem mi zamrzly všechny mozkové buňky,musím si dát šálek kávy s fridexem(nemrznoucí tekutina).Za chvíli jsem ready.‘‘
,,Ok,‘‘přikyvuje ředitel.,,Dej aspoň míry, ať mohou kolegové Stavělík s Fialou postavit hrazení.
Dovolujeme si s Luckou vstoupit do hovoru,, Ale pane řediteli!To by snad zmáknul i pan školník.Do práce je jako čert a dneska je přece Mikuláše.
,,No dobrá,děvčata,nápad je to skvělý.Dnes nám bude dělat čerta.Vlastně to je pro něj hračka.Nemusí se ani přetvařovat a konečně bude mít to svoje hudrování v popisu práce.A co Mikuláš,že bych se nominoval?To je funkce pro mě jak stvořená.“
Chtěla jsem pana ředitele upozornit,že on už jednu funkci má,ředitelskou.Ať nám letos dělá Mikuláše třeba profesor Vlach.Ale šéf mě odbyl tím,že ten nosí klobouk na hlavě celou zimu,tudíž dnes nemá šanci.
,,Áááá,ty mi jdeš do rány,Emo.Potřebuji anděla po boku.Tak elegantního společníka nemá Mikuláš ani v nebi.Jen mi na tobě něco nesedí.Aha-křídla.Dano,Lucko,skočte do přírodopisného kabinetu pro nějaké peruťky.''
Tak jsme šly.Cestou jsme potkaly partičku profesorů,kteří mířili na kluziště.Nová
ledová plocha,která vyrostla před školou,byla úchvatná.Kdyby Praha přehodnotila olympiádu,mohla by ta zimní začít právě dnes a tady.
Bezkonkurenční Mikuláš se vydařil.Taková lední show není k vidění nikde ve světě. Konečně jsme poznali profesorský sbor i z jiného úhlu pohledu.Třeba padající profesorka Moučková se svým Mondieu a smrští sprostých francouzských slovíček je pro nás nezapomenutelná.To nás v hodinách neučí.
O tom, jací jsou naši profesoři báječní a vtipní ,se nám ani nesnilo.
Crrrrrrrrr….,že by školník,dnes čert,nevypnul školní zvonek?Ale ne,realita je jiná.Zvoní mi budík,otvírám oči,sníh nikde.Ale kdo ví.Třeba až vystoupím v Bučovicích…
Dana Levíčková,IV.ročník
MIKULÁŠ
Je pozdě.Už dávno se setmělo.Venku sněží a všude je bílo.Sedím a tiše naslouchám.Bojím se?Ne,proč taky.
Celý rok jsem byl vzorný.Ve škole jsem se snažil a nelhal jsem.Jen jednou.To když z lednice zmizelo mléko.
Jenže já jsem paní Sáře nemohl říct,že jsem ho nalil malému černému koťátku,které se potulovalo kolem našeho Domova.Zlobila by se a to já nechtěl.
Slyším řinčení řetězů.Koukám oknem ven,ale nikoho není vidět.“To jen vrzla branka,ty hloupý,“nadávám sám sobě.Opět si sednu a čekám.Čekám na NĚJ.Na vysokého muže s bílou berlou,na jejíž špičce se pohupuje malá rolnička.Na muže s dobráckým pohledem a dlouhými bílými vousy skrývajícími ústa,z nichž nikdy neuslyšíš zlého slova.Na chlapíka s vysokánskou čepicí a pořádným pytlem dárků pro všechny hodné děti.Ale ty dárky nejsou vůbec důležité.Jen ho jednou vidět!Když nepřišel vloni,tak letos prostě musí!
Znovu upírám svůj pohled z okna a vidím postavu.“Prosím,prosím,ať je to Mikuláš!šeptám tichounce.Jenže není.Tato postava vyhlíží neupraveně,až zlověstně.“Čert!“vydechne Anička,sedící vedle mne.Pozorujeme,jak se blíží k domu,když vtom se za ním objevují další postavy.Krásná zlatovlasá žena a vysoký bělovousý muž “Anděl a …“ „MIKULÁŠ!“nenechám Aničku domluvit.
Naráz se všechny děti zvedají a hrnou se ke dveřím.Já s nimi.Když se dveře otevřou,vejde Mikuláš a zeptá se :
„Jsem tady správně v Domově?“ „Ano,jste v dětském domově,kterému široko daleko nikdo neřekne jinak než Domov,“odpovídá mu paní Sára s úsměvem.Mikuláš pozve dovnitř i anděla s čertem a všichni se ptají,kdo zlobil a kdo byl hodný,jestli si všichni zaslouží dáreček…
Hodiny odbily půlnoc.Všude kolem mne se ozývá oddychování.Jen já nespím.Nemůžu usnout.Přemýšlím o andílkovi,čertovi a Mikulášovi.A o tom,že konečně přišel.Konečně jsem ho viděl.Myslím,že už nikdy nebudu šťastnější.
Jana Kokešová, IV.ročník
Mikuláš, anděl a čert
Strejček náš Mikuláš Mikuláš nemluví,
plný pytel nese, čert se jen mračí,
celý je ohnutý, anděl si pomyslí:
hlava se mu třese. „To už snad stačí.
Bílý sníh padá Děti jen křičí,
z oblohy černé neumí prosit,
a děcka křičí: proč bychom jim měli „Dárky si berme!“ dárečky nosit?
Mikuláš nemluví, Dříve nás zdravily,
anděl se směje vždycky děkovaly
a čert se zamyslí: a někdy kolem nás
„Kam ten svět spěje? i vesele tancovaly.
Mladí se nebojí Dnes si nás neváží,
jsou hrozně drzí, zajímá je móda,
nejsou,co bývali, mobily,počítače,
moc mě to mrzí. Ach,jaká je to škoda!“
V Ježíška nevěří, Čert se jen mračí,
jen mluví sprostě, anděl se zamýšlí,
v nás rostou obavy, Mikuláš netuší,
co to z nich roste. o čem oba přemýšlí.
Dříve nám zpívali, Dárky má rozdané,
říkali básně, je u konce s prací
až teď mi dochází, a tak se všichni tři
jak bylo to krásné.“ už domů vrací.
Marie Zezulová, IV. ročník