Chřiby - tradice pokračuje
Před rokem při příležitosti 100. výročí Gymnázia v Bučovicích zavzpomínali moji rodiče
se slzou v oku nad almanachem na svá studentská léta. Živě si vybavovali seznamovací výlety na Cimburk
a okolí a předháněli se v tvrzení, jestli byl vydařenější tátův rok 1975, nebo mámin 1980.
Této debatě jsem věnoval minimální pozornost, neboť se jednalo o historky "z dávných dob".
Jaké bylo moje překvapení, když nám třídní profesorka sdělila, že 1. října vyrážíme na celodenní
výlet za pamětihodnostmi Chřibů. Zbystřil jsem pozornost v předtuše, že historie se bude zřejmě opakovat.
Cílem vycházky bylo nejen poznání památek a přírodních útvarů, ale i seznámení
a navázání nových přátelství studentů obou zúčastněných tříd, tedy 1. A a kvinty. Počasí
předpovídali příznivé, a tak jsme byli všichni rádi, že se alespoň jeden den ulijeme ze školy.
To jsme ovšem netušili, do čeho jdeme. Autobus nás dovezl do Střílek a tady byl naší první zastávkou
barokní hřbitov. Jeho krásnou výzdobu jsme si mohli pouze představovat, protože nějací "milovníci umění"
tolik toužili po barokních sochách, že si je jednoduše odvezli. Přes zříceninu stříleckého hradu jsme
dopochodovali k Cimburku. Hrad prochází složitou rekonstrukcí, kterou provádějí nadšenci zápasící
s časem a nedostatkem peněz. Průvodce připomínající otužilého Krakonoše nás vřele přivítal,
konečně jsme si odpočinuli a doplnili kalorie (někdo krmil sebe, jiný zdejšího psa či kočku).
Při fotografování tříd u hradní věže se mi vybavily vzpomínky mých rodičů a uvědomil jsem si,
že moje letošní účast znamená jediné - tradice pokračuje. Čekala nás však ještě namáhavá
cesta ke skále zvané Kozel, na Kazatelnu spjatou s misí Cyrila a Metoděje až ke Klimentku. Výšlap
nám po celou dobu "zpříjemňoval" pan ředitel, který vesele poskakoval s fotoaparátem a dokumentoval vše,
co se dalo, se slovy: "Počkejte za dvacet let, jak se ještě zasmějete a budete vzpomínat na Chřiby."
Ale vykládejte to unaveným a ušmudlaným prvákům, kteří se takto odmítají nechat zvěčnit. Asi po hodinovém
závěrečném pochodu jsme konečně spatřili tabuli s nápisem Koryčany a bylo nám jasné, že jsme zachráněni.
Na náměstí čekal náš milovaný autobus, který nás během chvilky přivezl zpět do Bučovic.
Výlet splnil naše očekávání - seznámili jsme se s novými spolužáky, zhubli o pár kilo
a odnesli si kromě otlaků a únavy i bezva zážitky.
Z postřehů studentů 1. A
(Lubomír Rotrekl, Helena Gálová, Helena Kmentová, Veronika Kohoutková)